Můj život byl zpočátku smutný a nikoho jsem neměla. Jenže jednoho dne se můj život obrátil na jinou stranu a začalo se mi dařit. Ale osud mi tak nepřál a znovu jsem upadla do osamělosti a skončila zase sama bez nikoho. Takhle začíná ………

Jako každý den sedím doma u počítače a koukám se na různý stránky. Nemám moc kamarádek a skoro nikdo se semnou nebaví, protože sem tak trochu odlišná a hlavně nejsem pěkná. Pro každého znamenám jenom člověk, kterého může každý využívat a utahovat si z něho. Má věrná jediná kamarádka Katka mi poradila, že mám zajít na chat a seznámím se tam s dalšími lidmi. Dřív sem tomu moc nevěřila, ale nedalo mi to a jeden den jsem šla na chat odkať se můj život začínal obracet na jinou tu lepší stranu než byl předtím. Seznámila jsem se s jedním strašně fajn klukem. Jmenoval se Matěj. Dalo se s ním povídat o všem. Vždycky když mi bylo nejhůř tak sem se vyzpovídala jemu. Po 14 dnech sem cítila, že k němu cítím víc než jenom kamarádství, ale že ho miluju. Pak mi i on řekl, že mě miluje a začali jsme spolu chodit. Jenže sem byla tehdy tak strašně zaslepená láskou, že sem mu neřekla kolik mi doopravdy je a řekla sem, že mi je 14 a že sem hubená. A to nebyla pravda. Doopravdy mi bylo 12 a jemu 16. Jenže sem to už nemohla vydržet a musela sem mu doopravdy říct kolik mi je a jak vlastně vypadám. Ten den kdy sem mu to řekla sem strašně brečela, protože řekl, že si to musí rozmyslet a že ho moc mrzí, že sem mu lhala a že si už nikdy semnou nechce psát. Můj život byl na dně a já nevěděla co mám dělat…… Už je to měsíc co sem si s nim nepsala. Ted mě to mrzí jak sem byla blbá a lhala mu. Ale já už sem nemohla vydržet jak si na mě každý ukazuje a odsuzuje mě podle toho jak vypadám a ne jaká sem uvnitř. Musela sem udělat co bylo třeba….. Vyšla jsem ven na ulici…. Celé oči sem měla od slz. Šla sem furt rovně a koukala do země a čekala až mě nějaké auto přejede. Šla sem pomalu a cítila, že se blíží můj konec. Pak se najednou ozvalo \"DANO NEDĚLEJ TO. MILUJU TĚ… MILUJU TĚ TAKOVOU JAKÁ SEŠ\" zvedla sem hlavu a na druhé straně stál Matěj. Chtěla sem odejít pryč z té silnice, ale auto bylo rychlejší než já. V té chvíli sem ucítila velkou ránu, která mě udeřila. Nehybně jsem zůstala ležet na zemi a věděla sem, že nemá cenu nic dělat……. Byl to můj konec